|
|
|||
 to je
traktor, těch je v Polsku celkem dost, ale koní je asi
více. Polsko je prostě svým rázem zemědělská
krajina. |
Avšak traktor pije benzín a Poláci VODKU. A o tom stojí za to něco říci. Žijete-li v Polsku, musíte se naučit pít vodku. |
||
| 18.7.2004 vodka | |||
Člověk, který té vodky v životě moc nevypil se zpočátku zdráhá, jako že tvrdý nepiju, ale s časem zjistíte, že bez toho pití vodky zde prostě člověka neberou jako celého, úplného člověka. Prostě vodku pijí chlapi i ženské, no, děti ještě ne. Ale viděl jsem i koně pijícího ... pivo. Kecat tu nebudu, čili šlo fakt o pivo, ten kůň pil ono pivo z flašky, a chutnalo mu. Ale zpět k vodce. Ta se pije při každé vhodné příležitosti. Na vsi, kde lidé těžce pracují, každá dokončená zemědělská či jiná práce vyžaduje "zalití", čili zpečetění udělaného tím, že se v kolektivu vypije flaška anebo dvě, případně i tři a více - vše záleží na okolnostech. Ale rozhodně platí, že když se třeba sveze seno z luk anebo sklidí brambory z pole, tak pak, po práci, ta flaška (či více) musí být takovou tou správnou tečkou. Flašku vodky samozřejmě platí hospodář, ale když se společnost rozjede, tak pak už je to jedno, hlavně aby byla další.
Na horách, kde žiji (no, skoro horách, ale nížina to rozhodně není) donedávna byl krásný zvyk - totiž flaška je zpočátku jedna (nechlazená, přímo z obchodu) a sklenička taky jedna. Hospodář neleje čistou vodku do skleničky, obrátí se k prvnímu sousedu po pravé (anebo levé) straně a dívaje se mu do očí připije na zdraví, úrodu, krásu žen, prostě na to, co jej zrovna napadne. A jedním hltem obsah skleničky vlije do svého jícnu. Vytřepe zbylé kapky vodky na zem, do popelníku či čaje a podá skleničku onomu sousedovi. A ten učiní totéž směrem k další osobě. Takto sklenička koluje jako svatý Grál a přitom se debatuje, zpívá, vzpomíná, no prostě provozuje mezilidské vztahy. Takto to pití trvá déle a neopijete se tak rychle, Je zaručen zrakový kontakt mezi besedníky. Hospodyně mezitím připraví cosi k snědku, čili se nepije na lačno. Když vodka ve flašce dojde a chuť tu ještě je, tak prostě kdosi (bývá to zpravidla ten "mladej") skočí do obchodu pro další lahev. Nutno dodat, že se pije tam, kde si sedne hospodář - může to být na louce, na poli, doma v kuchyni - ale zpravidla nikoliv v obýváku, protože hned po práci lidé nebývají oblečeni moc representativně. To dá rozum.
Nyní asi pochopíte, že za takových okolností nelze tu vodku nepít. Ale jo, je tu tolerance a když už člověk cítí, že má dost, tak mu nalévají méně anebo na přání taky vůbec. A nic se neděje. Ale ten první (jakož i druhý a třetí) doušek je naprosto povinný a bez toho to prostě nejde.
| Neděle | 22.7.2004 |
Není v Polsku jen tak obyčejným volným
dnem. V neděli se především chodí do kostela. A to skoro všichni.
Tady v Polsku se říká, že "Polák = katolík" a je to takřka
z 99% pravda pravdoucí. Alespoň dle nedělní návštěvnosti
kostelů soudě. Ty jsou plné. V neděli tudíž např. Na
silnicích panuje obzvlášť velký ruch. Kdo má auto, tak byť
ho normálně nepoužívá, tak rozhodně v neděli vyleštěným
fárem do kostela pojede, jakkoliv to mnohdy není žádné
pohodlí, protože např. U nás ve vesnici to funguje tak, že
zmotorisovaní musí do kostela vyjet autem o něco dříve, nežli
vyjdou ti, kteří jdou pěšky. Je to dáno tím, že míst k
parkování u kostela není moc, takže kdo chce zaparkovat blízko
svatyně, ten musí vyjet dříve.
V neděli se rozhodně nepracuje, ani na chatě, ani na zahrádce - prostě vůbec. Supermarkety jsou sice otevřené, ba i malé obchůdky, ale kdo nemusí, ten nedělá. Hezky odění lidé po kostele svůj oděv nemění, ale slastně lenoší celý den. Ba i oběd je slavnostní, zpravidla se v tom dni čeká na návštěvu. Čili v katolickém Polsku den sedmý je v každém případě dnem odděleným a určeným k odpočinku. Jistě, bez kostela by neděle nebyla nedělí.
Obsah návštěvy kostela raději nebudu posuzovat. O mnohém vypovídá klasický obrázek - kostely jsou přeplněné, kněží tudíž zařizují ampliony vně chrámu - to pro ty, kteří se nevejdou dovnitř. Čili nedělní polská ves tak trochu připomíná tu československou za komunismu - kdy z amplionů vyřvávala dechovka - tady to není sice vyřvávání, ale notně hlasitý přenos toho, co se děje uvnitř kostela. Ale lidé stojící pod ampliony nijak moc neprožívají mši, sice poklekávají a křižují se, kdy se má, ale jinak si povídají, kouří cigarety, prostě hlavní je to, že jsou na místě, zbytek je vedlejší. Ale musí stát, zatímco ti uvnitř (většina) sedí. A děti zlobí. V jednom gdaňském kostele kvůli těm zlobivým dětem dokonce zavedli skleněnou stěnu, oddělující část pro rodiče s dětmi, aby stěna tlumila řev nezbedných ratolestí. Rodiče za sklem vše díky velkoplošných obrazovek vidí a co nevidí na obrazovce, tak to mohou vidět za sklem. Taky řešení.
Ale i v katolickém Polsku se rozmáhá nové náboženství. Náboženství supermarketů, o nichž již byla řeč. Celé houfy lidí tráví volný den v chrámech konzumu. Dokonce se zde debatovalo o tom, zda by nebylo vhodné v těch velkých samoškách zřídit kaple. Jsou-li tam lékárny, pošty, kina, zámečnictví či dětské koutky, tak proč by tam nemohly být i kaple, třeba i ekumenické. Ale tento nápad se církvi zdál natolik zběsilý, že se o něm moc nechtěla ani bavit.
Na horách je ještě vidět pozůstalosti starých zvyků - v hlavní lodi kostela totiž platí, že po pravé straně sedí muži a po levé ženy. Už se to nedodržuje tak striktně, ale ještě je to poznat. Aleliberalisace je natolik silná, že mládeži projde i diskotékové oblečení na mši - nikdo se už nad tím nepozastavuje.
Podobně jako neděle jsou pojímány i některé katolické svátky připadající na všední dny - jsou to tradiční římsko-katolické svátky, o kterých normální Čech nemá ani potuchy. Ale pokud v takovém dni pracujete, tak se na vás dívají křivě. Např. Velký Pátek (pátek před velikonocemi) - v tom dni se sice pracovat smí, ale rozhodně ne na poli či zahrádce. Taková je tradice a ta se dodržuje.
Samozřejmě - tyto zvyklosti neplatí absolutně - je-li třeba deštivé počasí a najednou je v neděli hezky a seno se musí svézt z luk, tak se to může udělat i v neděli. Počasí je polehčující okolností, takové vyjímky jsou možné. Čili pokud třeba v neděli v Polsku budete mít defekt na vozidle, tak se nemusíte bát, že vám to nikdo neopraví.
22.7.2004
