|
|
Svatý týdenprožili nesporně Poláci po smrti papežově. Trval od dne úmrtí Jana Pavla II. až do pohřbu. Celá země se modlila, meditovala, kostely plné, všechna místa nějak spojená s postavou Karola Wojtyly rovněž – takřka non stop. Docházelo k naprosto neuvěřitelným jevům – fanoušci nepřátelských klubů v Krakově se sešli na stadionu, aby na společné mši uzavřeli smír. Bylo jich 30 000. V podobném duchu, ale už jen hrstka fanoušků, proběhlo setkání ve Varšavě. Lze s úspěchem pochybovat, že jim toto smíření vydrží dlouho, ale nepochybně je pozoruhodné již to, že se na mši sjednotili – dosud něčeho takového byli schopni nanejvýš během bitvy s policí. Vždyť i na utkáních národního družstva se zpravidla tito fanoušci mezi sebou rvali! Obávaní fanoušci po mši svorně pochodovali městem a namísto výtržností skandovali způsobem sobě vlastním, že Jan Pavel II. je největší borec. Všechny televisní a rozhlasové stanice celý týden resignovaly na zábavu a reklamy – finanční ztráty musí být obrovské, ale vydržely celý týden – tón všech médií byl vážný, zádumčivý. Pro nepoláky to mohlo být únavné – pomocí ovladače přepínáte rozhlasové či televisní kanály a všude totéž. Buďto přenos z Vatikánu anebo z Polska – ze mší, setkání. Dokumenty o papeži. Tu a tam náboženské filmy anebo koncerty vážné hudby. Státní televise živě vysílala různé náboženské obřady, což dosud dělala jen katolická televise Trwam. Tvrdí se, že lidé se v tomto týdnu k sobě chovali slušně, policie hlásí překvapivé snížení trestné činnosti – na ulicích byl opravdu klid a města byla bezpečná. Po celém Polsku hoří dušičkové svíčky – studenti na kolejích nepaří, večer se jdou modlit, kluby jsou zavřené, budovy kolejí – okna svítí tak, aby vytvořila iniciály J P II a srdíčko. 8. dubna přesně v 21.37 všechna světla zhasínají na pět minut – je to přesný čas úmrtí papeže. Akce tohoto typu vznikají spontánně a šíří se přes internet anebo mobily jak lavina. V den pohřbu se v Polsku uskutečnilo několik mnohasettisícových mší. Lidé jsou dojatí. 9. dubna v neděli smutek pomalu končí.ˇV pondělí by se život měl vrátit do normálních kolejí, ale všichni svorně tvrdí, že po smrti polského papeže už nebude takový jako dřív. Ve Vatikánu na pohřbu se před objektivem fotoaparátu „zázračně“ smířili bývalý a stávající president – Wałęsa a Kwaśniewski. Na zpovědích se prý kněží dozvídají, že se do církve vrací ztracené ovce. Místy to vše budí dojem, že vzniká silný kult osobnosti. Ale nutno podotknout, že jev není nikým dirigován – jde to zdola, od lidí. Média jen udržují atmosféru, přikládají polínka do tohoto ohně. Všechny výzvy, které směřovala církevní hierarchie či státní orgány k národu byly vlastně zpožděné – Poláci sami diktovali tón, určovali atmosféru zde vládnoucí v tomto „svatém týdnu“. Je více než zvláštní, že v době bleskové komunikace, dokonalých televisních přenosů více než milión Poláků (a možní i dva) toužilo být přímo ve Vatikánu a vydali se na pohřeb všemi možnými způsoby (letadly, vlaky, autobusy i stopem) na jih. Věděli, že se nedostanou blízko, že nebudou mít kde spát a přesto vyrazili. Fanatismus? Možná, ale lze v tom vidět cosi rustikálního, starodávného – zprostředkovaný zážitek není tím samým co být na místě, blízko – spolu s krajany, pod polskou vlajkou (těch bylo v Římě opravdu mnoho) – a to vše při plném vědomí, že fakticky z toho budou mít mnohem méně, než kdyby zůstali doma, v pohodlí obýváku před bednou. Kultu osobnosti podlehli i intelektuálové – v různých debatách se předhánějí v připisování nejrůznějších zásluh papeži – byl prý otcem mírového rozšíření Evropy, a jistě si zaslouží, aby byl Evropskou Komisí uznán za otce sjednotitele… , možná to nebude trvat dlouho a dozvíme se, že Jan Pavel II. vynalezl žárovku. Tím nikterak nechci dehonestovat osobu Karola Wojtyły! Ne, jen si všímám některých prapodivných myšlenkových metamorfóz, které ve svém důsledku mohou být dost záludné. Za zmínku stojí také fakt, že moudré hlavy se klonily před národem – intelektuálové říkali, že neočekávali, že to bude probíhat tak důstojně, s takovou kázní a disciplinou, že polské – lidové – vyjádření smutku je příjemně překvapilo. Národ se sjednotil, prožil jistě zvláštní čas s katolickou důstojností. Alespoň na chvíli se čas, běh, zastavil či zmírnil tempo. To je jistě záležitost záviděníhodná – týden modlitby, přemýšlení o životě a smrti – bez shonu, bez cingrlátek konzumní společnosti – to je nevídaný luxus, který si Poláci nyní prožili a lze očekávat, že tento čas jistě nějakou stopu zanechá. Bezesporu tak díky smrti Jana Pavla II. měli příležitost k čemusi, co lze nazvat „duševní hygienou“ – to je věc důležitá pro jedince, natož pro národ. Polský katolicismus je v Evropě pověstný. Nezapomínejme však, že i my jsme z něho těžili. Je nutné si uvědomit časovou osu – 1978 – Karol Wojtyla se stává papežem – nabádá věřící „Nelekejte se“, o rok později přijíždí na první pouť do komunistického Polska – jeho poslání přináší lidem prožitek sebeidentifikace, Poláci získávají sebevědomí a důstojnost, kterou tak potlačovali komunisté. V roce 1980 vzniká odborový svaz Solidarita – první nekomunistická organisace, která má 9 000 000 členů a je ve východním bloku jako jediná velká nekomunistická organisace legální. Pak už to šlo s bolševiky jen z kopce. Polský svatý týden je pro nás nepochopitelný, místy až směšný, karnevalový, ale jak jsem se snažil napsat výše – jsou v něm i prvky, které můžeme jen a jen závidět. Jistě bude stát za to sledovat další dění. Tváří tvář tomuto náboženskému vzepětí šedá realita dalších dnů, týdnů bude určitě poznamenána svatým týdnem. Nakolik? Jak hluboce? Vladimír Petrilák Polsko 9. dubna 2005 |
|
http://cvp.a4.cz c v kolečku, tj. © V.Petrilák, 2004, |
|
 |
|
