Beskydy, kde žiji, svým reliéfem připomínají Valašsko, v tomto ohledu nelze mluvit o potížích s aklimatisací. Je tu hezky, ba tím, že krajina má tradiční ráz, políčka, louky, meze, lesy, snad i hežčí, nežli na moravské straně. Ale Polsko to jsou především roviny, hory a podhůří jsou jen na jihu a zabírají zlomeček území státu. Jakási zvrásněná území jsou i jinde, ale to je už „o nečem jiném“. Takže tady na jihu (a pro Čechy je to sever, je to záležitost optiky, stejně jako slavné kroky ze severu na jih v Dobití severního pólu Čechem …) je to Polsko trochu podobné naší krajině. Jsou to ostatně tytéž Karpaty, tatáž fauna i flóra – prostě: sloni zde nežijí a palmy nerostou.

Ale tím veškerá podbnost končí. Cosi, čemu lze učeně a byrokraticky říci infrastruktura, tak ono cosi je zde zcela odlišné – počínaje architekturou (té staré tu moc nezbylo), přes cesty, autobusové zastávky a konče lidmi a jejich zvyky.

Pivo – to je zde rozhodně silnější, nežli to české. Chuťově výtečná, to nepochybně, ale obsahem alkoholu dost nebezpečná – a také dražší, mnohem dražší, no ale na pořádnou opici jich tady zase potřebujete méně, čili ta cena nakonec nehraje až tak velkou roli… S pivem je to celkem zajímavá stroy – ještě v 80. ltetech bylo vzácné, čepované takřka nedosažitelné a pokud ano, tak jen jakési neidentifikovatelné patoky. Např. u moře jsem pil v hospodě jmenující se Rumcajs pivo snad podobné značky. Ani jihomoravská piva nechutnala tak, jak tamto! Pak však přišly, stejně jako v Česku, velké západní i jiné firmy, vykoupily zdejší pivovary, postavily nové, hodně investovaly do reklamy a pivo ovládlo zdejší trh s nápoji. Spotřeba rapidně stoupla, zlepšila se i kvalita a především – pivo je všude. Samozřejmě, že zde lze dostat i česká a moravská piva, nejběžněji plzeňské, ale tu a tam i Budvar, radegast i jiné značky. Ale konkurence je veliké a vedle zdejších browarů (tak se zvykově občas pivu říká) jsou k mání samozřejmě i holandská, dánská, prostě výběr je bohatý.